Říjen 2009

Moje tvorba

28. října 2009 v 19:42 | Dana |  Pletení z pedigu

Pedig - pletení , návody

Kromě ubrouskové techniky se mi zalíbilo pletení z pedigu. Zkusila jsem vytvořit pár košíků. Stále zkouším plést nové věci. Jukněte do mé galerie.

PEDIG

Materiál na www.pedig.cz
Pedig je materiál, se kterým pleteme nejčastěji a také nejraději. Práce s ním má, oproti klasickému vrbovému proutí, mnoho výhod.
Před samotný pletením jej stačí namočit a je velice ohebný a nemusíte si tak namáhat prsty při tvarování a dotahování. Tím, že je hladký a má stejnoměrnou tloušťku, snáze poznáte pokud při pletení uděláte chybu. Výhodou je také možnost nabarvit si pedig na jakoukoliv barvu, kterou zrovna potřebujete.

Práce s pedigem

Před samotným pletením musí být pedig vlhký, jinak se vám bude lámat. Slabší průměry stačí namočit na chvilku do vody (postačí asi půl minuty) a můžete ihned pracovat. Silnější průměry se musí namáčet déle nebo je můžete zabalit na jednu až dvě hodiny do igelitu.
Pedig nikdy nenecháváme ve vodě příliš dlouho, jinak získá nepěknou našedlou barvu.
Při pletení nezapomeňte, že pedig musí být stále vlhký. Můžete jej občas namočit do vody nebo poprášit vodou z postřikovače.

Jaký pedig?

Pro klasické pletení košíků, ošatek a podnosů je nejvhodnější pedig průměru 2,25 mm nebo 2,5 mm. Na osnovu bychom měli používat o maličko silnější proutky (například 2,25 na pletení a 2,5 na osnovu), ale není to nutností.
Na ozdobné uzavírky a na ucha košíků používáme pedig silnější, o průměru 5 nebo 6 mm.
Naopak ten nejtenčí pedig - o průměru 1 nebo 1,5 mm - používáme na miniatury, vánoční ozdoby nebo při aranžování.

Nářadí

Nářadí nám slouží k usnadnění práce a také k jejímu urychlení. Není nutné si hned kupovat speciální nůžky, ani další košíkářské nářadí, pokud si chcete uplést jednou za čas nějaký košík či podnos. Pro tyto účely vám postačí nářadí, které běžně naleznete v domácí dílně či kuchyni.

Především budete potřebovat něco, čím budete stříhat materiál. Pro slabší materiál (pedig, mořská tráva, abaka) stačí obyčejné nůžky, pro silnější třeba zahradnické nůžky. Důležité je, aby dostříhávaly až do špičky. Moc dobře se pracuje například s bočními štípacími kleštěmi nebo s nůžkami na bonsaje či do vinohradu.

Další užitečnou pomůckou je šídlo nebo košíkářská jehla. Důležitá je ostrá špička, budete si s její pomocí zvětšovat otvory ve vazbě, pomáhat si s ní při zapichování prutů a podobně.

Při složitějších vazbách nebo dnech se vám určitě bude hodit pár kolíčků na prádlo, které vám pruty podrží tam kde potřebujete.

Vhodné je mít nachystaný také provázek nebo gumičky, na přidržení prutů.

Barvení pedigu


Přirozená barva pedigu je velice světlá barva dřeva. Pedig se dá proto velice snadno nabarvit. Můžete použít přírodní barvivo (například ořechové slupky) nebo jakékoliv práškové textilní barvy (Duha, Iberie, Cheds...).
Jak barvíme textilními barvami?
Ve starém hrnci přiveďte vodu k varu. Přidejte do ní asi půl hrnku soli (pro ustálení barvy) a nasypejte barvu. Až se barva i sůl rozpustí, stáhněte hrnec z plotny a do barevné vody ponořte pedig, smotaný do menších koleček. Pedig je potřeba zatížit a několikrát během barvení ve vodě otočit, aby se dobře probarvil.
V této barevné lázni jej necháte tak dlouho, jak sytý odstín barvy potřebujete. Pro světlejší barvu postačí i pět až deset minut, pro sytou tmavou barvu až do vychladnutí vody.
Stejným způsobem můžete barvit i dřevěné korále.
Po vyjmutí z vody pedig důkladně propláchněte a nechejte vyschnout.
Kouřový pedig
Pravý kouřový pedig pochází ze Sumatry a liší se svou čokoládově hnědou barvou. Barví se za pomoci horka a čpavku a od kouřového pedigu, který je běžně k dostání, se liší tím, že je probarvený i uvnitř prutu.

Pedig - základní postup při pletení košíčku

Spousta lidiček se ptá na základní postupy při pletení košíků a dalších věcí z pedigu. Návodů na uzavírky, různé potvůrky a specialitky je spousta, zjistila jsem ale, že chybí návody pro začátečníky. Proto jsem se rozhodla, že je zkusím dát dohromady.

1/ vybereš dno a připravíš ho (poubrouskuješ) - až ho nalakuješ nezapomeň prošťouchnout dírky, aby nezůstaly zalepené - připravit ho můžeš podle , pro začátečníky je možné dno polepit samolepící tapetou
2/ stanovíš si, jak budeš chtít vysoký košíček, k tomu přidáš 5 cm na založení osnovních prutů a 15-30 cm na uzavírku (to se liší dle konkrétního typu - já dávám cca 20 cm) - pozor, nesmíš dělat osnovy z prutů, které se zasucha snadno zlomí!

3/ nastříháš si počet prutů v požadované délce jako je dírek v dýnku a dáš namočit
TIP: k máčení lze použít vodu studenou i teplou - v teplé pruty rychleji měknou, ale pozor, nesmí se máčet příliš dlouho

4/ připravíš si tři pruty a dáš namočit
TIP: já vždycky celý balík pedigu rozeberu a stočím do koleček po třech, líp se mi tak skladuje a snadno pak odebírám vždy tři potřebné proutky

5/ osnovy zastrkáš do dírek tak, aby Ti asi 5 cm přečuhovalo dole a pak je opleteš podle tohohle návodu nebo takto: Obrazek

Jsou i jiné způsoby přípravy dna založením prutu za další prut.

POZOR: v tomto případě je třeba osnovy nastříhat dvojnásobně dlouhé!

6/ vezmeš tři dlouhé pruty a založíš je mezi osnovní pruty
Obrazek
TIP: opletek 2, 3 i 4 pruty má stejný systém, rozdíl je tento: u opletku 2 prosvítají osnovní pruty na obě strany, u opletku 3 prosvítají osnovní pruty jen na vnitřní straně košíku, u opletku 4 (před 2 za 2) nejsou osnovní pruty vidět




7/ plete se tak, že vezmeš prut nejvíc vlevo, vedeš ho před dvěma osnovními, pak za jeden osnovní a ven (v podstatě lze říct, že ho vyvedeš ven prvním volným okénkem) - tento jednoduchý úkon opakuješ ADÚZ (až do úplného zblbnutí)

Obrazek

TIP: když chceš rozšiřovat, vyhýbáš při pletení osnovní pruty tak, že při pohledu shora tvoří sluníčko, když chceš zužovat, zahýbáš je trochu dovnitř, když chceš plést rovně, nic s nimi neděláš a držíš je kolmo k dýnku

8/ když pruty dojdou, normálně je nastavíš - v zásadě existují dvě možnosti, buď takzvané zatloukání nebo volné založení

- zatloukání = prut, který ukončujeme, normálně upleteme, takže nám kouká ven "okénkem" mezi dvěma osnovními pruty, naměříme si ho k pravému osnovnímu prutu, přidáme cca 1 cm a zastřihneme do špičky, šídlem nebo jehlicí případně jen zakýváním osnovního prutu uděláme vlevo od něj mezírku a do té zastrčíme ukončovaný prut, nový prut zatlučeme k levému osnovnímu prutu stejným způsobem a normálně pleteme dál
ObrazekObrazek
Obrazek


TIP: zatloukání se používá nejen k nastavování prutů, ale také k finálnímu zakončení opletku - postup je stejný, jen se nezatloukají nové pruty (upletu a zatluču první prut v místě, kde opletek začínal, aby měl košíček všude stejný počet řad, upletu a zatluču druhý prut, upletu a zatluču třetí prut)

- zakládání = prut, který ukončujeme, normálně upleteme, takže nám kouká ven "okénkem" mezi dvěma osnovními pruty, nový prut položíme přesně za něj stejně, jako když začínáme opletek, konce necháme trčet, ostříhají se až nakonec

ObrazekObrazek


TIP: zakládání je vhodné používat jen u přírodních prutů, protože když je prut nabarvený a uštípneš ho, neobarvený vnitřek na řezu pak může rušit dojem

9/ když dopleteš do výšky, která vyhovuje, zakončíš 3 pruty opletku zatloukáním, nakonec si vybereš některou ze zavírek - plete se z osnovních prutů (já se na prvním kurzu učila copánkovou, za nejsnadnější považuju taženou, ale podle návodu, kterých je na internetu spousta, určitě zvládneš jakoukoliv)

TIP: pedig by měl být pořád vlhký, aby se nelámal - máčet musíš i osnovy, obzvlášť před uzavírkou, to uděláš prostě tak, že košík postavíš na osnovy do lavoru - zásadně platí, že dýnko se nemáčí! i tak voda samovolně vzlíná po prutech, takže je ani nemusíš mít celé ponořené

Psí terapie

23. října 2009 v 6:43 Canisterapie
PSÍ TERAPIE = CANISTERAPIE
Canisterapie
má své pozitivní účinky u lidí všech věkových kategorií s bezpočtem druhů fyzického, psychického či sociálního znevýhodnění. Přínos canisterapie může být u každého jedince jiný, základem je však udržet a rozvíjet fyzickou a psychickou kondici jedince. V této části se zaměřím pouze na to, jaký přínos má canisterapie pro seniory ubytované v ústavním zařízení.
Přítomnost zvířat působí příznivě na celkovou spokojenost obyvatel ústavních zařízení a tím usnadňuje lékařské procedury a ošetřovatelskou péči. Proto se chov psů nebo alespoň program pravidelných návštěv dobrovolníků se psy v příslušných zařízeních stal u našich západních sousedů téměř pravidlem.

Konkrétní faktory léčby seniorů v ústavních zařízeních za pomoci zvířat lze podle příručky Zvířata v domovech pro seniory
(1998) obecně rozdělit na:
· psychosociální - zmírnění pocitů osamělosti a společenské izolace, obzvlášť v ústavních zařízeních je zvíře často objektem pro chybějící citové vazby, usnadňuje komunikaci mezi spolubydlícími a personálem, stává se podnětem a předmětem rozhovorů, nabízí smysluplnou činnost v denním programu. Klient přebírá zodpovědnost za jinou živou bytost, což vede ke zvyšování jeho sebevědomí. Zvířata usnadňují zapojování nově příchozích, mírní poruchy přizpůsobení či rezignace na kasárenské prostředí ústavů.[1]
· medicínské - při hlazení zvířete dochází k poklesu krevního tlaku a srdeční činnost se zklidňuje, pravidelný kontakt s ním vede ke snížení spotřeby léků proti bolesti, proti nespavosti a psychofarmak. Pacient se oklikou přes zvíře, které navodí téma rozhovoru, sám otvírá svému terapeutovi.[2]
Ač se to tak na první pohled nemusí zdát, zvířata neznamenají pro personál další pracovní zátěž, ale naopak zřetelnou terapeutickou pomoc - prokazatelně totiž působí proti syndromu "Burn - Out", tedy citovému a pracovnímu vyhoření personálu způsobeného trvalou konfrontací s lidskými nemocemi, psychickým a tělesným úpadkem a smrtí. Zvířata nejsou zatížena těmito vjemy a neustále se setkávají s obyvateli ústavu "v dobré náladě", která se téměř až "nakažlivě" přenáší na personál.
Příručka "Zvířata v domovech pro seniory" (1998) také uvádí pět hlavních směrů příznivého působení zvířat na obyvatele ústavů:
· léčba zaměstnáním - opatrování zvířat, zvířata jako podnět k fotografování, malování a modelování
· skupinová dynamika - rozmluvy o zvířatech, kolektivní uvolnění (smích, pozorování)
· fyzikální léčba - trénink hybnosti při krmení či hlazení, vycházky se psem
· psychoterapie - orientace na přítomnost, prožitek smysluplnosti
· komunikace - kontakty se živou přírodou i pro těžké pacienty

1.1.1 Podmínky pro poskytování canisterapie



Canisterapie
má vytvořená přísná pravidla pro její poskytování tak, aby nemohlo dojít k incidentu mezi člověkem a psem, tedy z hlediska bezpečnosti, a také aby na klienta nebyla přenesena žádná nemoc, tedy z hlediska hygieny. Tato pravidla upravuj řád canisterapeutické zkoušky.
"U společenské činnosti lze úspěšně pomáhat se psy všech ras, pohlaví a velikostí - podmínkou je jen dokonalé chování, povaha a zdraví. Cílem canisterapeutických zkoušek je zjistit, zda je dané zvíře vhodné pro práci v terapii, přičemž musí splňovat všechny základní předpoklady" ( www.anitera.cz ) . Zde jsou stručná pravidla pro canisterapeutického psa a pro canisterapeuta:
· canisterapeutický pes
- má výborný zdravotní stav, je pravidelně očkovaný proti vzteklině a psince, je každé tři měsíce odčervený, na návštěvy chodí čistý, má vyrovnané a klidné chování - k lidem i ostatním zvířatům bez sebemenších známek agresivity, v místnosti nesmí štěkat, nechá se hladit, při návštěvě nesmí volně pobíhat, má dobrou poslušnost a souhru se svým psovodem, vydrží sedět nebo ležet vedle klienta nebo sedět na jeho klíně, nechá se objímat atd.
· canisterapeut
- klient pro něj musí být na prvním místě, canisterapeut se k němu musí chovat taktně, používat vhodnou a přiměřenou komunikaci - individuální přístup, při komunikaci s nevidomým popisuje veškeré dění, při komunikaci s neslyšícím pomalu artikuluje tváří v tvář, při komunikaci s člověkem mentálně handicapovaným používá krátké, jednoduché věty, při komunikaci se seniory neoslovuje babičko, dědečku a netyká. Je nutné dodržet mlčenlivost - veškeré informace o klientech jsou přísně důvěrné a nesmí se dostat ven. Při komunikaci s personálem ústavu neobtěžuje nevhodnými dotazy, nezdržuje od práce, zájem o canisterapii odmění kvalitní odpovědí. Musí být starší 18 let a pejsek starší patnáct měsíců, musí vlastnit protokol o vykonané canisterapeutické zkoušce a certifikát s platností jeden rok. Po jednom roce je nutné opětovné přezkoušení celého canisterapeutického týmu.
Přítomnost canisterapeuta je neodmyslitelnou součástí samotného procesu canisterapie. Právě na něm záleží, jak často a jak pravidelně bude do daného zařízení s pejskem docházet a jak se sám dokáže vyrovnat s psychickou zátěží, kterou tato dobrovolně poskytovaná prospěšná činnost přináší.
"Možná významnější se ale jeví emocionální zkušenost, kdy se canisterapeut
a jeho pes postaví tváří v tvář lidskému neštěstí a bezmoci. A tady se znovu ukázalo, že canisterapie je spíš o lidech než o psech. Pes je zde skutečným ledoborcem a středobodem, ale je to člověk, který se musí vyrovnat s psychickou zátěží, ujistit se o svých motivacích a vzít zodpovědnost za pravidelnost canisterapeutických návštěv"
(Freeman, 2005).

Fena Flóra se svým pánem provádí canisterapii se seniory. "Procvičují si paměť tím, že nám řekne, jak se pejsek jmenuje a co všechno umí. Další částí je terapie, při které rozhýbávají končetiny. Musejí například ohnout ruku, aby si mohli psa pohladit, dát mu piškot, už tohle cvičení je motivuje, aby s rukou shýbali, naklonili se,"


S VYUŽITÍM ZVÍŘAT :

Klienti mohou převzít odpovědnost za chov zvířat.
Přítomnost zvířete zlepšuje komunikaci mezi klienty i personálem.
- navozují stav soukromí a respektu.
- klienti se méně soustředí své hendicepi,
soustředí sena budoucnost.
- zvíře nerozlišuje krásu, zdravý. Cítí jen, že ho člověk
miluje.
- obohacuje emotivní složku života.
- zvíře dokáže suplovat nedostatek lásky, i když ji
plně nenahradí.
- v přítomnosti zvířat postupně klesají nároky klientů
na personál.
- chrání se duševní zdraví personálu a zmírňuje
syndrom vyhoření.
- brání frustračnímu stresu a pocitu marné práce.
- SNIŽUJE SE SPOTŘEBA LÉKŮ




2 Canisterapeutické desatero,
(aneb co by měl správný canisterapeut dodržovat)

Pomocné tlapky definovaly 10 zásad, které by měl správný canisterapeut dodržovat:
  1. Před vstupem do zařízení je pes čistý (srst, tlapky) a upravený (v případě nepříznivého počasí nosíme sebou vždy hadřík, ručník na utření) = hygiena psa.
  2. Pes je každoročně komplexně přeočkován (parvoviroza, leptospiroza, psinka, vzteklina…) a minimálně 2x ročně odčervován (doložit očkovacím průkazem) - jen zdravý pes může dobře pracovat.
  3. Canisterapeut se v zařízení přezouvá, je vždy čistě oděn, upraven.
  4. Pes má vždy v zařízení k dispozici misku s vodou.
  5. Doporučení: Uzavření písemné smlouvy se zařízením (datum, čas návštěvy,…). Záleží na vzájemné dohodě.
  6. V zařízení: před první návštěvou se prokáže platným Certifikátem canisterapeutického týmu, Očkovacím průkazem psa. CT tým by měl být označen - psovod tričkem a pes košilkou.
  7. Se psem pracuje canisterapeut pouze tehdy, je-li pes i psovod v optimální fyzické a psychické kondici.
  8. Canisterapeut nikdy nezůstává s klientem při práci o samotě. Trváme na přítomnosti odpovědného personálu a dbáme jejich pokynů.
  9. Canisteapeut od psa neodchází, nenechává ho v žádném případě s klientem, ani s personálem samotného (za svého psa nese zodpovědnost psovod).
  10. Jeví-li pes známky únavy, pes neochotně pracuje (je nervózní, těkavý) canisterapii ihned ukončíme a věnujeme mu prostor pro odpočinek, regeneraci sil, vyběhání na bezpečném místě,…

1.
Jak canisterapie léčí?

- rozvíjí hrubou a jemnou motoriku,
- podněcuje verbální i neverbální komunikaci
- rozvíjí orientaci v prostoru a čase
- pomáhá při nácviku koncentrace a paměti
- rozvíjí sociální cítění, poznávání a složku citovou
- působí také v rovině rozvoje motoriky s atributem rehabilitační práce, v polohování a v relaxaci
- zároveň má velký vliv na psychiku a přispívá k duševní rovnováze a motivaci