Listopad 2012

2 volní pejsci

27. listopadu 2012 v 13:26
Alfa Dague Bohemia Queen Daisy
Alfa Oliver Bohemia Queen Daisy



Přípravka na Canisterapii

26. listopadu 2012 v 13:01 | Dana |  Štěňátka - vrh Alfa

Návštěva Vinohradské nemocnice se štěňaty

Dalsí fotky z canisterapie štěňat v galerii

Na LDN do Vinohradské nemocnice, kam chodí Daisy ( mamaka štěňat ) na canisterapii, jsme vzali na návštěvu štěňátka. Svou roztomilostí, hodnou a rozvernou povahou si získala nejen personál, ale i pacienty. To bylo všude pozdvižení, štěňátka šla z postele do postele až z toho usnula. Byli jste tam jen na chvíli, abychom jim nenarušili spací režim. Všem se návštěva moc líbila.

Holčičky odcházely do nových domovů.

11. listopadu 2012 v 18:08 Štěňátka - vrh Alfa


Naše první fenka Deisy odešla do úžasné rodiny v Úvalech, doufáme, že ji uvidíme na výstavě , ale i v canisterapeutické praxi.

Očkovací plán

2. listopadu 2012 v 14:38 Odchod štěňátek do nového domova
Nepodceňujte pravidelné odčervení
Štěně by mělo být poprvé odčervováno ve 2 týdnech věku, po 14 dnech by se mělo odčervení opakovat. Následovat by mělo odčervení v 6 a 8 týdnech věku štěněte. Po osmém týdnu života je vhodné pokračovat s odčevením štěněte až do půl roku věku (v měsíčních intervalech). V dospělosti by se měl pes preventivně odčervovat minimálně jednou až dvakrát ročně.
Očkovací kalendář štěňat
6.týden života štěněte
S první vakcinací začínáme v 6. týdnu života štěněte. V tuto dobu necháme očkovat štěně proti parvoviróze (pokud není v okolí virus přítomen), psince, infekční hepatitidě, leptospiróze, koronaviróze, případně proti virózám dýchacích cest. Štěně je před každým očkováním klinicky vyšetřeno - lze očkovat pouze zdravá štěňata (nesmí zvracet, mít průjem či působit jinak nemocně). Vynechá-li chovatel první očkování v šesti týdnech věku, musí být první vakcinace provedena v 8. až 9. týdnu a další pak ve 12. týdnu.
9. týden života štěněte
V 9. týdnu života musíme zvíře nechat přeočkovat proti psince, inf. hepatitidě a parvoviróze. Štěně navíc očkujeme proti parainfluenze.
12. týden života štěněte
Ve 12. týdnu věku necháme štěně přeočkovat proti psince, inf. hepatitidě a parvoviróze. Očkujeme navíc proti leptospiróze.
15. týden života štěněte
V 15. týdnu je nutné přeočkování proti leptospiróze, následovat by mělo očkování proti vzteklině (nejkrajnějším termínem očkování štěněte proti vzteklině je do 6 měsíců jeho věku). Očkování proti vzteklině se již nepřeočkovává.
Tímto je základní očkování štěněte splněno a celá sada chorob (DHPPiLR) se pak přeočkovává každý rok ve stejném termínu.
Nadstandartní očkování štěněte
•očkovat štěně proti koronavirovým onemocněním můžeme od 5. týdne, přeočkování by mělo následovat za 3 až 4 týdny.
•očkování proti lymské borelióze se provádí od 12. týdne s revakcinací za 3 až 4 týdny.
•lovecké plemena psů je vhodné očkovat proti tetanusu.
Je dobré vědět...
Všechna očkování musí být zapsána v očkovacím průkazu zvířete. Pro lepší orientaci níže uvádíme zkratky jednotlivých nemocí, proti kterým štěně očkujeme a které jsou uvedeny za názvem poskytnuté vakcíny. Snadno si tak můžeme zkontrolovat, zda-li štěně podstoupilo všechny zákonem stanovené vakcíny.
•psinka - D
•infekční hepatitida - H
•parvoviróza - P
•parainfluenza - Pi
•leptospiróza - L
•vzteklina - R
•koronaviróza - C

Nový domov, socializace a výchova ještě jinak

2. listopadu 2012 v 14:10 | převzato |  Odchod štěňátek do nového domova
Fáze první - socializace doma

V okamžiku, kdy si přivezete štěně od matky mu náhle změníte celý jeho svět. Ztratí matku a sourozence, ztratí lidi, na které bylo zvyklé, ztratí známé prostředí. Pro štěně je to první šok v životě a na tom, jak mu pomůžete zvládnout první dny ve vašem a jeho novém domově, bude záviset další vývoj štěněte a jeho vztah k vám.
V novém prostředí má štěně strach a stýská se mu. Současně je však přirozeně zvědavé a ochotné navazovat nové vztahy. Z toho je třeba vycházet při první fázi výchovy štěněte, takzvané socializaci.
Pokud bylo štěně odchované u solidního chovatele, má první fázi socializace, to je kontakt s člověkem, za sebou. Považuje člověka za součást své smečky, nebojí se ho, naopak ho radostně vítá. Teď je důležité, abyste se nejdůležitějším člověkem pro štěně stali vy.
Doporučuji si vzít štěně před alespoň dvěma dny volna (více je lépe, ale i dva dny většinou stačí). Ty dva dny volna by měly být věnovány především štěněti. Pokud chcete psa, který bude opravdu váš tělem i duší, vyplatí se mu první dny opravdu cele věnovat.
Nejprve štěně v novém domově vypusťte. Počítejte, že jedna z prvních jeho akcí bude loužička. Jednak je nervózní a jednak po cestě pravděpodobně potřebuje vyvenčit. Nechte ho prozkoumat nejbližší okolí jeho pelíšku a misek (předpokládám, že jste obstarali nějaký pelíšek, misky a potravu). Je možné, že štěně nebude mít chuť k jídlu. Nenuťte ho. Nabídněte piškot. Většina štěňat si ho ochotně vezme. Buďte stále blízko štěněte, mluvte na něj konejšivě a případně ho čas od času lehce pohlaďte. V žádném případě ho příliš netahejte, nemuchlujte. Nenechte děti štěně tahat. Nezvěte si návštěvy, aby se podívaly na štěňátko, pár dní to počká.
Pečlivě pozorujte reakce štěněte. Bázlivému trvá déle, než si zvykne na cizí prostředí, klidnější a živé štěně se zorientuje brzy. Nelze říci přesně, jak brzy. Pozná se to jednoduchým testem. Nabídněte štěněti hračku. Stačí klidně pruh látky s uzlem. Raději nepoužívejte zpočátku pískací hračky. Hračku před štěnětem táhněte pomalu po zemi. Pokud se již štěně v novém domově rozhlédlo, bude hračku pronásledovat. Nechte mu ji chytit, tahejte se o hračku. Zpočátku je dobře, když štěně vyhrává. Napomáhá to jeho sebevědomí. Hrajte si se štěnětem, pokud je k tomu ochotné. Nechte ho proběhnout tam, kde je to bezpečné. Zaměstnávejte ho drobnými zábavami (kutálející se míček, klacík na kousání, hadr nebo jiná hračka). Do hry ho ale nikdy nenuťte. Malé štěně se rychle unaví. Položte ho do pelíšku a nechte spát. Při spánku ho nikdy nerušte.
Jakmile se štěně vzbudí, odneste ho ihned na místo, kde by mělo vykonávat svou potřebu. Pokud se povede, nesmírně štěně chvalte, případně hlaďte. Velmi často ho oslovujte, aby si zvyklo na své jméno. Pokud se nevyvenčí, nevadí. Malé dítě se také nenaučí chodit na nočník na první pokus.
A opět začněte se hrou. Přetahování, chytání míčku, nošení čehokoliv. Zatím nedávejte žádné povely. Štěně ještě neví, co se s ním děje a stejně vás nebude vnímat. Mluvte na něj jménem, chvalte a nabízejte mu hračky např. slovy "vem si" nebo "na". Když je trochu unavené, dejte mu potravu a opět uložte spát. Pokud tohle vydržíte celý den, bude večer štěně spát jak zabité a nebude mít času, sil ani myšlenek na stýskání a naříkání. Ráno si trochu přivstaňte a pokračujte v kolotoči hra - krmení - spánek - venčení. Pokud to budete dělat poctivě, za dva dny je pejsek váš na celý život a máte veliký kus práce ve výchově hotový.
Tuto metodu lze provozovat stejně, ať už plánujete štěně jako domácího společníka v bytě, nebo ho chcete držet v kotci. V bytě je to jednodušší, v kotci musíte pejska zpočátku více sledovat. Je samozřejmě možné nechat štěně v kotci naříkat, dokud se neunaví a neusne. Ale bude vám trvat mnohem déle, než k vám pes získá důvěru. Budete mít více práce s řadou cviků výchovy i výcviku. Pes, který vás hned první dny začne považovat za svého ochránce a vůdce smečky, bude daleko ochotnější plnit vaše přání a povely.
Další otázka je, zda se zpočátku má věnovat psu jeden člověk, nebo celá rodina. Záleží na povaze psa a na tom, k čemu ho chcete použít. Pro služební psy se často doporučuje, aby byli vázáni na jednoho pána, domácí pes může mít za pány celou rodinu. Stejně si nakonec vybere jednoho "pravého vůdce smečky", čímž někdy nepříjemně přesně popíše situaci v rodině. Bude-li do výchovy zasahovat více lidí, je naprosto nezbytné se domluvit, aby používali stejné metody, stejné povely a chtěli po psu stejné věci. Ani ve výchově dětí se nevyplatí, když se rodiče hádají, co dítě smí a nesmí a u psa to platí dvojnásob. Pes, jehož výchova je nesystematická, různorodá, nebo kterého používají lidé k tomu, aby si narovnávali své vlastní vztahy, je vždy obtížně zvládnutelný nevychovanec.

Fáze druhá - socializace venku

Pokud nebydlíte na samotě daleko od civilizace a nejste programově poustevníci, musíte svého psa zvykat na jiné lidi a psy. Předpokládám, že nechcete vychovat vysloveně strážního psa, jehož základní charakteristikou je nedůvěra ke všem. Aby se pes naučil chovat mezi lidmi a psy, je nutné ho s nimi včas seznámit. Jak brzy? Jakmile se začne cítit členem vaší smečky. Na to může stačit jeden den nebo týden, v nejhorším případě dva týdny. Předpoklad je, že je psík očkovaný, což by při odběru od zodpovědného chovatele měl být. Dovolím si volně ocitovat výcvikáře služebních psů Ivo Eichlera. "Riziko, že vaše štěně onemocní při kontaktu s jinými psy je mizivé. Nebude-li mít ale dostatečný kontakt s jinými psy je jisté, že z něj bude psychicky nemocný jedinec, který se nebude umět chovat."
Proto berte svého psa mezi lidi a ostatní psy. Zpočátku je výhodné se domluvit s několika majiteli psů, ochotných si hrát se štěňaty. Může to být na cvičišti, na psí louce, nebo kdekoliv, kde je to možné. Domluvte se s někým, aby vašeho pejska oslovil a pohladil (opět mohou být výjimky pro strážní a některé asistenční psy). Nechte pejska pohrát s jinými psy. Vyhýbejte se pouze agresivním a nesnášenlivým psům a samozřejmě nemocným zvířatům. Pokud štěně narazí na pouze "nevrlého" psa, ten mu rychle a pro něj srozumitelně vysvětlí, že si nesmí dovolit vše. Učení od příslušníků svého druhu a socializace se psy je nejpřirozenější metoda výchovy psa. Je to zkušenost, kterou mu nejste schopni dát sami. Je smutné, když vidíme, jak z milých, byť rozjívených štěňátek, držených na vodítku a v izolaci od ostatních rostou "divní" a nesnášenliví psi. Ale bohužel tohle funguje naprosto spolehlivě.

Fáze třetí - kdo je tu pán?

V soužití se psem je nutné, aby pes pochopil, kdo je vůdce smečky. Z pochopitelných důvodů to nemůže být pes. Vůdce určuje, co se bude dělat, kdo dostane jaký díl z kořisti, kam a kdy se půjde. To samozřejmě v lidské smečce nejde (pochybuji, že byste byli ochotni přenechat svůj oběd psovi a dát si granule, nebo že byste přestali kvůli psovi chodit do zaměstnání či nakoupit). Pes potřebuje mít jasné své postavení ve smečce. Nevadí mu, když není vedoucí. Ale musí mít silného a laskavého vůdce, kterého si může po psím způsobu vážit. K tomu je z vaší strany nutné jediné, důslednost. Pes na vás nikdy nesmí zavrčet, nikdy nesmí po vás vyjet. Zní to jednoduše, ale úplně jednoduché to není. Pes potřebuje vědět, kde je jeho místo a co po něm chcete. Proto jste to vy, kdo určuje konec případně začátek hry. Štěně vás může lákat a vyzývat ke hře, ale vy jste ten, kdo výzvu přijme nebo nepřijme. Zpočátku psíkovi sice asi většinou vyhovíte, ale později občas hru odmítněte. Z výchovných důvodů je dobré psovi někdy nevyhovět, aby věděl, že se vše řídí podle vás. Misku mu dáte, ale můžete mu ji občas vzít, zamíchat a dát zpět, aby viděl, že je vaše právo mu lézt do misky. Hru někdy v nejlepším přerušíte, aby psík věděl, že vy jste pán. Není vůbec třeba používat násilí. Pokud dáváte takto jemně, ale naprosto důsledně psovi najevo, že jste to vy, kdo určuje pravidla, bude vás zcela přirozeně respektovat. Zdůrazňuji důslednost, bez ní to nejde. I ve smečce si vůdce musí své postavení neustále obhajovat. Nikdo ho nejmenuje vůdcem, to postavení si musí zasloužit. Totéž musíte ve vztahu ke svému psu i vy. Pokud vás pes bude přirozeně respektovat, máte další kus výchovy a výcviku zvládnutý.
Socializace a respekt k vůdci jsou základní kameny výchovy a následně i výcviku psa. Vypadají jednoduše a opravdu jednoduché jsou. Jen je nutné si uvědomit, že se psovi nedá nic namluvit, nedá se v těch základních vztazích ošidit. Bez důslednosti a rozvahy není u psa autorita. Bez autority jde výchova i výcvik velmi obtížně nebo nejde vůbec.
Jsou lidé, kteří mají pocit, že vnucovat psovi svou vůli je pro něj něco ponižujícího. Oni mají svého psíka tak rádi, že ho přece nemohou podřizovat. To je samozřejmě naprosté nepochopení přirozenosti psa. Pes potřebuje nutně znát své místo. Potřebuje mít pána, na kterého se spoléhá a kterého ale tím pádem musí poslouchat. To je psí zákon. Pokud pána nemusí poslouchat, nelze se na takového pána ani spolehnout. Výsledkem je nejistota, strach a někdy až agresivita ubohého psa. Pokud nejste svému psovi opravdovým pánem, je z něj nešťastný tvor, který nemá žádnou jistotu. Následky jsou různé, ale vždy pro soužití se psem nepříjemné. Chudák pes, který nemá pořádného pána a vůdce smečky.

Základy výchovy - Povely fuj, nesmíš, ne

Pejsek si musí zvykat od mládí, že všechno nesmí. Je to tak v přírodě ve smečce, kde ostatní mláďatům rychle vysvětlí, co se smí a nesmí. Musí to tak být i v lidské smečce, jinak máte brzy nevychovaného psa, se kterým se bojíte mezi lidi.
Povel "fuj" by měl být vyhrazen pro činnosti, které nesmí pes dělat nikdy. Nikdy nesmí např. okusovat šňůry od elektrospotřebičů. Ostatní nikdy se mohou lišit. Někdo má psa v posteli, jinému nesmí pes do bytu. Je důležité si od počátku stanovit, která nikdy budou platit pro vašeho pejska. Ty zavést od začátku a absolutně dodržovat. Není možné si brát do postele štěně a doufat, že se to časem odnaučí. Samozřejmě, výchova je zpočátku měkčí a postupně přitvrzuje. Ale psí tabu, psí nikdy musíte dodržovat od začátku.
"Nesmíš", případně "ne" by mělo platit pro činnosti, které pes momentálně nemá dělat. "Ne" velíme, když dáváme do tašky hračku, kterou bereme na vycházku. Pes ji normálně dostane, ale teď právě to nechceme. Pokud psa cvičíme, budeme "ne" potřebovat. Hodíme aport, za kterým pes chce vyrazit. Příkazem "ne" psíka zabrzdíme. "Fuj" by znamenalo, že ho už nesmí nikdy vzít. "Ne" platí jen pro tuto chvíli a tuto situaci. Je to velmi důležitý povel. Pes se dostane občas do situací, kde neví, co má dělat. A slovo "ne" někdy dokáže velmi pomoci.

Základy výchovy - udržování čistoty

Je žádoucí, aby váš psík nedělal svou potřebu v bytě. Jsou majitelé, hlavně malých psů, kteří štěně učí dělat potřebu na hadr nebo na noviny. U větších psů je to možné jen v útlém věku, U dospělého psa by to byl technický problém. Štěně močí a kálí hlavně po probuzení. Proto je nutné v prvních dnech štěně hlídat a jakmile se probudí vynést ven. Každý úspěch je nutné velmi chválit. Před kálením bývá štěně neklidné a hledá si vhodné místo. Pokud zpozorujete takovou aktivitu, doporučuji štěně vzít a vynést urychleně ven. Pro udržování čistoty je nutné hlavně pozitivní motivace. Názor, že namočím štěněti nos do loužičky a vyplatím ho je nesmyslný a nadělá poměrně dost škody. Představte si štěně, které udělalo před hodinou loužičku. Už si ani nepamatuje, že něco provedlo vlastně ani neví, že se to nesmí. Najednou přiběhne člověk, namočí mu citlivý čeníšek do moči a začne ho vyplácet. Chudák štěně neví, co se děje. Samozřejmě bude dávat najevo podřízenost, ale nebude to proto, že si uvědomilo, co provedlo. Bude to strach před tím podivným dvounožcem, co ho kdovíproč vyplatil. Zpočátku je nutné jen chválit za dobře provedené vyvenčení. Trestat lze až starší štěně (tak kolem 5 měsíců), ale vždy při činu! Nejlepší je plácnutí složenými novinami a vyhubování. Trestat, až když najdete loužičku nebo hromádku, je nesmysl kdykoliv. Pokud se staršímu, už vychovanému psovi stane nehoda, ví, že se provinil a celým tělem ukazuje lítost a poddání. Pak doporučuji velkorysost. Psa netrestejte, přejděte celou situaci, jako by se nic nestalo.

Základy výchovy - přivolání

Přivolání je životně důležitý cvik. Bez přivolání nemá cenu cvičit cokoliv dalšího. Pes, který nemá perfektní přivolání je často ohrožen na životě nebo na zdraví. Nebo je celý život odkázán na vodítko. Takzvané Flexi vodítko považuji za jeden z nejhorších vynálezů. Pes je na něm uvázán-neuvázán. Má omezenou svobodu, nemůže si jít podle svého, ale nemusí vnímat svého pána. Pokud má pes kvalitní ovladatelnost, může chodit "na volno" tam, kde je to bezpečné a "na vodítku" tam, kde ho potřebuji pod bezprostřední kontrolou. Pes, který zvládl socializaci a ví, kdo je jeho pán chodí "na volno" bez problémů a neustále si vás hlídá. Je to přirozený pohyb jako ve smečce. Tam také není nikdo "na vodítku", ale přesto si hlídá každý jedinec smečku a nevzdaluje se od ní. Být ve smečce je bezpečné, být sám je ohrožení jedince. Uteče jen pes, který na volno chodit neumí, nebo byl v mládí špatně socializován.
Přivolání začneme cvičit u malého štěněte, které už chápe, že vy jste jeho smečka. Jděte na bezpečné místo, kde je co nejméně rušivých vlivů. Nesmí tam jezdit auta, být nebezpečný terén a neměli by tam být lidé a cizí psi. Pusťte pejska a jděte. Možná se někde zastaví, začne čuchat. Jděte pořád. Občas se ohlédněte, jestli jde pes za vámi. Většinou jde, tak si ho příliš nevšímejte. To, že jde za vámi je přece samozřejmé! Pokud nejde, zkuste na něj zavolat. Většinou se za vámi rozeběhne. Opět, nechvalte. Je to normální, že za vámi jde, je to jeho základní pud sebezáchovy ve smečce. Pokud nejde schovejte se. Žádné malé štěně běžného plemene nevydrží samo. Začne vás hledat. Buď vás najde a pak opět bez pochválení jděte dál. Nebo začne naříkat. Pak se mu ukažte, případně zavolejte. Určitě se k vám s nadšením rozběhne. Než k vám stačí doběhnout, otočte se a odcházejte. Ukažte mu, že je v jeho zájmu, aby si vás hlídalo. Vám že na tom zas tolik nezáleží. Tohle musíte sehrát, i kdybyste měli o pejska sebevětší strach. Nebojte se, štěně má instinkt držet se smečky. Vy musíte mít lepší nervy, abyste si zasloužili uznání a úctu svého štěněte.
Po několika vycházkách, kdy štěně přesvědčíte, že si vás musí hlídat, můžete začít cvičit přivolání. Opět by neměly být v okolí rušivé vlivy, lidé nebo psi. Počkejte, až bude štěně kousek od vás, nejlépe něčím zaměstnané. Pak ho zavolejte jménem a povelem "ke mně". Pokud přiběhne, pochvalte ho, proberte mu srst nebo srovnejte obojek (abyste ho nepřivolávali "zbytečně") případně odměňte a nechte dále běhat. Pokud možno ho neuvazujte na vodítko, aby si neutvořilo nežádoucí vazbu. Opakujte to jen několikrát za procházku (stačí 3x) a nevolejte ho, pokud vidí nějaký silný podnět (psa, člověka). Vždy ho velmi pochvalte, ale dál si psíka moc nevšímejte, to že vás následuje, je přece normální. Vždy jde jen o to, aby přiběhl, ne aby šel vedle vás, to je jiný cvik.
Postupně přivolávejte psíka nejprve od lidí, později od psů. Pes je silnější podnět, než cizí člověk a přivolání od psa je obtížnější. Při důslednosti a denním opakování dokážete přivolání nacvičit do jednoho až dvou měsíců. Zpočátku připoutávejte psíka na vodítko "náhodně" ne při přivolání. Později můžete psa připoutat i po přivolání, ale vždy na každé procházce musí být častější přivolání bez připoutání, než s připoutáním. Jinak hrozí, že si pes spojí přivolání s chůzí na vodítku. Přivolání trénuji i s vycvičeným psem, protože je opravdu základ.

Výchova - chůze na vodítku

Chůzi na vodítku nemá žádný pejsek rád. Vodítko ho omezuje. Je to jeden ze cviků, které nemají oporu v přirozeném chování psů a kde tedy musíte použít trochu násilí, aby se psík chůzi na vodítku naučil.
Nejprve si musí zvyknout na obojek. Někteří chovatelé štěňata na obojky zvykají, většina štěňat však obojek dostane poprvé až u nového majitele. První pokus je nejlépe zaonačit tak, aby se štěně nedokázalo na obojek soustředit. Nejlépe se to zvládne při hře. Nasadíme obojek a vyzveme k oblíbené hře. Málokteré štěně hře odolá a málokteré se bude věnovat víc obojku než hře. Po skončení hry obojek sundáme. Brzy si štěně přestane obojku všímat. Začne nácvik chůze na vodítku. Nikdy štěně netáhneme na vodítku za sebou. Pokud jde štěně samo, přizpůsobíme se jeho tempu a jen výjimečně štěně korigujeme. Pokud odmítá jít, snažíme se ho lákat za sebou. Některá štěňata si sednou a odmítají se hnout. Buď je třeba zapojit veškerou trpělivost a čekat (případně občas trochu povzbudit) až se psík hne. Lepší je jít ve skupině. Skupina odchází a i pán (na druhém konci vodítka) začíná odcházet. Většina štěňat nevydrží a jde také. Pak je třeba jít s ním a opět omezovat vodítkem co nejméně. Za párkrát se štěně přestane vodítka bát a začne si hrát na přetahovanou. V tu chvíli musí nastoupit mírné násilí. Začínáme opět pokud možno v klidném prostředí bez rušivých vlivů. Jakmile pejsek napne vodítko, škubnu a vydám povel "k noze". Musí jít o nepříjemný vjem, ale nesmí být tak nepříjemný, aby se psík začal vodítka bát. Opakujte vše tolikrát, aby pes šel na prověšeném vodítku, ideálně ramenem nebo hlavou u levé nohy. Zpočátku stačí, když nenapíná příliš vodítko. Později se mohou požadavky stupňovat. U temperamentních psíků může být výuka chození na vodítku poměrně dlouhodobá záležitost. Pes by neměl táhnout, ale neměl by se nechat ani vléci. Jen na trpělivosti a důslednosti závisí preciznost provedení cviku, ale i temperamentní pes bude chodit na vodítku u nohy, pokud bude mít poději možnost se vyběhat.
Další nešvar je kousání vodítka. To by mělo patřit mezi zákazy v kategorii "nikdy". Pokud se psík zakousne do vodítka, škubněte vodítkem nahoru a řekněte rázně "fuj". Psovi buď vodítko vyklouzne nebo dokonce karabinka narazí bolestivě na dáseň. Stačí to provést párkrát a důsledně a psík si rozmyslí, zda něco takového podstoupí.
Chození na vodítku už je vlastně "výcvik". Je nutné mladému psovi vysvětlit, že je to něco, co po něm chcete, co musí dělat podle vás, ať se mu to líbí, nebo ne. Hrou lze psíka na obojek a vodítko přivykat. Zbytek patří do kategorie "nepříjemné, ale nezbytné". Pes nejen že musí krotit svůj temperament, ale musí se přizpůsobit pánovi a sledovat ho. Čím lepší si vytvoříte s pejskem vztah, tím snáz ho naučíte chodit na vodítku. Ale bez omezení to nepůjde. Nelze se nechat vláčet psem za jeho zájmy a jen občas ho s vypětím všech sil zabrzdit. Proto považuji vodění na Flexi vodítku za nevhodné. Je omluvitelné snad jen v případě byrokratické nutnosti, jako je zákaz volného venčení psů z důvodu hrozící infekce (jako byla např. ptačí chřipka). Jinak je pro obě strany lepší a pohodlnější, když je pes zvládnutý a může chodit buď volně nebo na vodítku u nohy tam, kde je to nezbytně nutné. Je lepší investovat trochu času do výchovy, než být oba dva chudáci, zmítající se každý na jednom konci vodítka. Ani vašemu psovi není Flexi vodítko příjemné a neproběhne se na něm. Věřte, že "flexoví" psi pokukují závistivě po té bandě, co sice občas cvičí a musí poslouchat, ale pak se může báječně prolítat s kamarády.

Výchova - manipulace se psem

Váš pes by od vás měl strpět téměř jakýkoliv zákrok. Česání u dlouhosrstých plemen, stříhání drápů, prohlížení uší a zubů, kapání do oka, podávání léků. Je nutné štěně odmala zvykat na manipulaci. Otvírat mu tlamičku, prohlížet uši, kartáčovat srst, brát za tlapky. Pokud se bude bránit, je nutné použít povel "fuj". Vy jste pán a můžete si s psíkem dělat cokoliv (to samozřejmě neznamená týrání). Pokud je od dětství psík zvyklý, že mu prohlížíte různé části těla, nebude později s vámi bojovat. Při případných veterinárních zákrocích to ušetří hodně práce.

Veterinární kontroly

2. listopadu 2012 v 13:54
Veterinární ošetření štěňat :
Tak z pohledu majitele i lékaře, když si vezmeme štěňátko, nebo než si ho vezmeme, měli bysme se ujistit, že bylo u chovatele již řádně odčerveno. Odčervování štěňátek začínáme od 2. týdne, každé 2 týdny, to znamená, ve 2., 4., 6. a 8. týdnu, to znamená, minimálně 3 odčervení, někdy i 4 to štěně při odevzdávání novým majitelům by mělo mít. Hlavně u mláďat odchovaných venku.
My jsme měli štěňátka doma a odčervovali jsme ve 3 týdnu a v 6 týdnu.

Nejvhodnější pro odčervení štěňat a současně jejich matky, je speciální pasta, která vlastně odčervuje štěňata od oblých červů, pardon, to znamená škrkavek. Škrkavky se na štěňátko přenáší transplacetárně, to znamená z matky na plod ještě v období březosti a při sání mléka. Pokud bysme štěňatům dali tabletu při tom prvním odčervení, tak ona ty škrkavky uvnitř těla zabije a škrkavky, které zemřou uvnitř těla, vypustí toxiny. Pro malé štěně ty toxiny mohou být velmi nebezpečné. Proto ta pasta, ta pasta způsobí, že to štěně vlastně vyloučí živé škrkavky
Tak první věc, která by měla svědčit pro to, že ten chov je v pořádku. Když do toho chovu přijdeme, je tam všude čisto, jsou odklizené výkaly, ta zvířata jsou v dobré výživné kondici, ten vrh by měl být vyrovnaný. Chovatel by vám měl poskytnout očkovací průkaz, ve kterém už je zanesen vlastně zápis o tom odčervení.
Očkování u štěňátek začínáme mezi 6. a 8. týdnem. Většinou ta první vakcína obsahuje 2 choroby, psinku a parvovirozu, následně se každé 3 týdny provádí revakcinace a to vakcinační schéma se rozšiřuje o další infekční choroby. Tam patří hepatitida, parainfluenza, leptospiróza a na závěr se očkuje vzteklina.
No, co se týče výživy, tak štěňata vlastně první 4, 6 týdnů sají mléko, od toho 4., 6. týdne se postupně přechází na pevnou stravu, to znamená, většina chovatelů volí kvalitní granule. Ráda bych zmínila to, že vlastně v období růstu toho štěněte by i majitel, který například má hlouběji do peněženky, měl volit co nejkvalitnější krmení, protože ta výživa v tom prvním roce života, u velkých plemen v prvních 2 letech života je nejdůležitější. To krmení by mělo být vysoce chutné, dobře stravitelné a s optimálním vlastně obsahem bílkovin, měl by tam být vyvážený poměr vápníku a fosforu. To zejména teda teďko mluvím k chovatelům velkých plemen, kteří mají tendenci překrmovat vlastně vápníkem nebo jim dávat doplněk vápníkový. Což pokud krmí kvalitním krmivem, není nutné.

Většina z nás má v paměti pravidelné prohlídky, které jsme jako děti museli absolvovat u lékaře. Jak je to ale s našimi psími miláčky? Jsou doporučené nebo dokonce povinné kontroly u psů? Není tomu tak. V dnešní době je na každém majiteli zvlášť, aby posoudil, zda jeho pes potřebuje lékaře. Pokud začneme od plenek a předpokládáme, že štěňátko, které jsme si přivezli domů, je naprosto zdravé, záleží na chovateli (člověk, od kterého jsme štěně koupili), kdy bude nutné jít s prckem poprvé na veterinu. Od něj byste totiž měli dostat takzvaný očkovací plán.

Jak je to s očkováním?

Poprvé by mělo být štěně očkované mezi šestým a osmým týdnem a zajistit by ho měl ještě sám chovatel. To je totiž doba, kdy v těle štěněte klesají protilátky získané z mateřského mléka. Následné přeočkování se provádí za tři až čtyři týdny a další, v tomto raném věku poslední, opět za tři až čtyři týdny. Přesná data návštěv vám sdělí váš veterinární lékař. V České republice je ze zákona povinné pouze očkování proti vzteklině, přesto je samozřejmostí, že se štěňata očkují i proti dalším chorobám. Protilátka proti vzteklině by se měla psovi podávat od tří měsíců věku výš. V České republice je schváleno několik těchto očkovacích látek - buď musíte psa přeočkovávat jednou ročně, nebo jednou za dva roky, nebo jednou za tři roky - záleží to na typu vakcíny.
Někdy se po očkování mohou vyskytnout, stejně jako u lidí, nežádoucí účinky. Každý lékař by vám měl vysvětlit, jaké příznaky jsou ještě v mezích normy a s jakými už byste měli startovat auto a jet na nebližší pohotovost. V těchto případech je na veterináři, aby zvážil další postup a případnou výměnu vakcíny.

Každý pes, jiná ves

Jestliže vaše štěňátko přežije první rok života bez úrazů, spolknutých předmětů a různých viróz, vaše frekvence návštěv ve veterinární ordinaci záleží také na tom, jaké máte plemeno. Pokud si pořídíte štěně s průkazem původu a máte v úmyslu s ním navštívit nějakou tu výstavu, popřípadě ho i uchovnit, zjistěte si, jaká vyšetření musí absolvovat. Relevantní informace zjistíte na stránkách chovatelských klubů, které zastřešují konkrétní plemena. Kontakty na kluby každý najde na internetových adresách Českomoravské kynologické unie nebo Českého kynologického svazu.

Nemocný pes může ztrácet zájem o vše kolem sebe.
Stejně jako rodiče dětí, i majitelé psů jsou různí. Někteří jsou úzkostliví a běží na veterinu kvůli každé drobnosti. Pak je tu ten druhý pól - a to jsou ti, kteří svému psovi neposkytnou odbornou péči ani v případě, že ji potřebuje. Pokud zvolíte zlatou střední cestu, bude se žít vám i vašemu psovi jednodušeji. Kdy je tedy ten pravý čas navštívit veterinárního lékaře? Nebudeme se zde rozepisovat o jasných indikacích, kterými jsou například různé úrazy, otravy a podobné akutní záležitosti. Vy jste majitel psa, a tudíž ho znáte ze všech nejlépe. Už pouhým pozorováním dokážete vycítit změnu v jeho chování a věřte, že choroba ovlivní psa i na duchu. Pokud je pes apatický nebo sledujete náhlou změnu v jeho povaze, je lepší navštívit s ním lékaře. Dalším jasným indikátorem je nechutenství, zažívací problémy v podobě průjmu nebo naopak zácpy. V jarních a podzimních obdobích se totiž městské parky hemží bakteriemi a viry, které vyvolávají průjmová infekční onemocnění.

Jasná identifikace

Další povinnost, kvůli které budete muset na veterinární kliniku, na vás čeká v podobě zajištění identifikace zvířete. Je to regionální záležitost, takže si musíte na své obci zjistit, zda je nutné mít psa označeného čipem nebo stačí tetování. Určitě ale každému majiteli doporučujeme co nejlepší označení. Pokud pes nemá tetování nebo obojek s aktuálním telefonem, je majitele velice těžké dohledat a hrozí mu, že o svého čtyřnohého přítele přijde. K lékaři se budete muset vydat také v případě, že chcete s pejskem vycestovat do zahraniční. Každý stát má své konkrétní legislativní podmínky pro vstup psa do země. Některé státy požadují speciální vyšetření v delší časové lhůtě, než překročíte jejich hranici. Proto je lepší zjistit si všechny požadavky. Ty najdete na webových stránkách Státní veterinární správy.
Veterinární medicína zažívá v posledních letech obrovský rozvoj. K dispozici jsou diagnostické přístroje stejně kvalitní, jako ty, které se používají v humánní medicíně. Veterinární lékaři mají také své specializace - dnes jsou z nich oftalmologové, kardiochirurgové či neurologové. Je to odpověď na potřeby trhu. Psů je v českých domácnostech mnoho a majitelé si jich cení stejně, jako ostatních členů rodiny. Proto jim chtějí poskytnout kvalitní a odbornou léčbu. Na konec vám můžeme jen popřát, abyste ve veterinární ordinaci nebyli stálými návštěvníky.

Výchova obecně

2. listopadu 2012 v 13:51
Pár slov o výchově

Výchova je základním kamenem vztahu s vaším pejskem. Je důležitější než výcvik. Štěně bylo vychováváno matkou, dokud bylo ještě s ní. Tím, že jste si štěně vzali domů, na sebe berete tuto velkou zodpovědnost. Už první den, co jste si vzali štěně domů, jej začínáte vychovávat a budete to dělat celý jeho život! Vaším úkolem je začlenit ho do své smečky a vést ho.
Co se týče článků o výchově štěněte, je jich na internetu skutěčně pomálu. O tom,. jak by se pes měl vychovávat tak, aby to pro něj bylo přirozené, pojednávají webové stránky pana Dostála a obě jeho knihy.
Tajemství je v tom, že svého psa musíte vychovávat stejně, jako by ho bychovával jiný pes, ne jako člověk. Na tom stojí celý váš vztah. Člověk je inteligentnější než pes a tak se musíte snížit na jeho komunikační úroveň. Nemůžete od zvířete očekávat, že bude rozumět vašim principům trestů, a vaší logice. Musíte znát základy etologie a principy fungování psí smečky, abyste se svým psem mohly plnohodnotně komunikovat. Nikdo po vás nechce, abyste do sebe lámali kvanta informací, které nevyužijete. Právě naopak - čím kvalitnější informace budou, tím méně vám jich postačí.
Pár slov o výchově se pokusím shrnout do pár srozumitelných bodů:

1. Jak budete k výchově svého přistupovat, takový bude.
Důvod, proč se o výchově psů píše podstatně méně, než o výcviku je ten, že na výchovu v podstatě neexistuje universální návod. Důležité je, aby pes v každém případě věděl, že šéf jste vy! Pes o tom nikdy nesmí pochybovat, jinak bude zle. Psa odnaučujte to, co chcete aby nedělal, a učte ho to, co chcete aby uměl. Je jenom na vás, jakou nastavíte laťku. Je na vás, co svému psu dovolíte.

Tady je pár praktických ukázek toho, co by dospělý pes neměl dělat:

1. Pes by měl znát povel FUJ, nebo jiný zákazový povel a ten vždy uposlechnout.
2. Pes by neměl vykonávat potřebu doma.
3. Pes by neměl žádným způsobem ničit váš majetek. Měl by mít dostatek hraček a těm by se měl věnovat.
4. Pes by neměl skákat na vás, a v žádném případě ne na návštěvy! V případě malého to není velký prohřešek, ale jestliže máte
doma větší kousek, je dobré se speciálně na to zaměřit. Jestliže vám nevadí, když po vás pes skáče, uvědomte si, že návštěvám
a lidem ve vašem okolí by to vadit mohlo. Odnaučte vašeho psa skákat na cizí lidi - nemějte strach, pochopí to, že na vás skákat
smí a na jiné lidi ne.
5. Pes si nikdy nesmí vzít jídlo ze stolu, ani odnikud od jinud - tohle je pravidlo, které bezpodmínečně musí dodržet každý pes. Jídlo
psu přiděluje vždy a pouze jeho pán, jakožto vůdce smečky. Neexistuje, aby se pes obsloužil sám ...

Pár ukázek toho, co je dobré, aby dospělý pes uměl:

1. Psa odmalička zvykejte na manipulaci - zvedejte ho, prohlížejte mu uši, tlapky, sahejte mu do tlamy. Nic z toho ho nesmí v
budoucnu překvapit. Dokud je štěně, učte ho, aby si tohle nechal líbit i od cizích lidí - bude se vám to hodit zejména u veterináře,
výstavním kouskům se toho bude hodit na výstavách, kdy je bude hodnotit komisař.
2. Naučte svého psa, aby čekal přede dveřmi a nevstoupil dovnitř bez vašeho povelu.
3. Naučte svého psa, aby si bez protestů nechal otřít tlapky hadrem, nebo ručníkem - bod 2 a 3 se vám bude hodit zejména v zimním
období.
4. Naučte svého psa jezdit výtahem, autem, chodit v davu, úzkými prostory ...
5. Naučte ho, že do dvěří a ze dveří vcházíte a vycházíte vždy jako první - vůdce smečky vždy jako první "prozkoumává" terén

Tohle je základ, kterého když se budete držet, tak nic podstatného nezkazíte. Také si tu ukážeme pár bodů "navíc", které jsou zcela individuální.

K čemu lze ještě psa vychovat:

1. Aby nelezl do postele, ani na jiné kusy nábytku
2. Aby klidně seděl, když mu nandaváme vodítko
3. Aby klidně seděl, když ho vítáme my, nebo návštěva ...
4 Lze psa naučit, že nesmí do některých místností, nebo do některých částí místností (například ke kuchyňské lince, pod stůl atd.)

Takže tady jsme si ukázali, že je pouze na nás, co psu dovolíme a co mu zakážeme. Univerzální návod na to, jak by pes měl být vychovaní není. Můj pes bude jinak vychovaný, jako pes mého souseda. Městský pes bude jinak vychovaný, než venkovský. Bude tak vychovaný, jak my potřebujeme - a jak moc budeme důslední.

2. Jinak se vychovává štěně a jinak se vychovává dospívající a jinak dospělý pes!


V předchozím bodě jsem spíše věnovala "dovednostem", ke kterým svého psa vychováváme. Patří to do výchovy, protože to jsou věci, které pes bude dělat automaticky, bez povelu - i když samozřejmě řada věcí se dá povely obejít. Když ale tyto "dovednosti" budeme obcházet povely, bude to velmi zdlouhavý proces a vždy budeme muset ten povel dát, proto je lepší učit tyto věci učit pejska od začátku, aby věděl, co smí a co ne.
V tomto bodě se spíše budu věnovat spíše hierarchii a s tím spojenému budování důvěry. Už od chvíle, kdy si malé, chundelaté (nebo plešaté, podle rasy psa:) štěňátko přimesete domů, bude testovat své postavení ve smečce. Nejdříve bude "zjišťovat", jaké to postavení vlastně je. Štěně přišlo do cizí smečky a musí se někam zařadit. Musí vědět, kde ve smečce je jeho místo, aby vědělo, co si ke komu smí dovolit a co ne. Poté, co zjistí, kde se nachází, začíná testovat, jestli by se náhodou nemohlo ve smečce posunout na lepší místo :) Zkouší to na celou rodinu, od nějníže postaveného a postupuje dál. Malá štěňátka nikdy nepodceňujte. Toto testování trvá několik let a nejvýrazněji se projeví v období puberty. Musíte být vždy a za každých okolností důslední. Jakmile jednou nějáké pravdilo vymyslíte, musíte na něm trvat, i kdybyste později nechtěli. Nesmíte slevit. Každá vaše nedůslednost, je bod pro psa a ztráta bodů pro vás. Jestliže pes překračuje hranice, usměrníme ho, popřípadě následuje trest (o trestu zde bude samostatný článek)
Ve smečce to funguje tak, že štěněti se pomalu ubírají jeho privilegia - dospělí psy jsou k mrňatům tolerantní, jak štěně roste, smí si k dospělým a výše postaveným dovolovat stále méně a méně ...
Nedovolujte vašemu štěněti, aby vás okusovalo. Učte ho, že místo okusování vašich rukou, má "použít" hračku. V praxy to funguje, že mu tu hračku prostě strčíte do tlamy :D Jak se štěně dostane do puberty, může být chňapání po rukou projevem domimance, takže je lepší "nezvykat ho na to, že to smí".

V zásadě to funguje tak, že když něco pejsek dělá dobře, chválíme ho, když dělá něco špatně, trestáme ho (přiměřeně jeho věku a míře prohřešku).

3. Jak moc důslední budete, tak dobře vychovaný váš pes bude

Tak o důslednosti toho myslím bylo napsáno dost a dost! Ovšem, jak se stále všichni přesvědčujeme, tak zcela oprávněně :D Nessince už bude rok a za tu dobu co ji mám, jsem zjistila jednu zásadní věc. Člověk musí být důsledný především sám k sobě ... Určitě se vám kolikrát stalo, že jste porušili nějáké to pravidlo ... když porušujete svá pravidla, většinou to skončí tak, že začnete porušovat i pravidlo důslednosti u svého psa :) Takže. Dejte si pravidlo, že budete důslení u svého psa a buďte důslení u sebe, při dodržování tohoto pravidla !
Důslední buďte vždy:

1. Když pes něco nesmí, VŽDY trvejte na tom, aby to nedělal (i kdyby se to opakovalo stokrát za den - čím důslednější budete, tím rychleji to pejsek pochopí a přestane to dělat)

2. Když dáte psu povel, VŽDY trvejte na tom, aby jej splnil a to i případě, jestliže se přeřeknete (jesti že dáte psu lehni a ve skutečnosti jste chtěli dát sedni, trvejte na tom, aby si nejdříve lehl a až potom ho posaďte). Je to opravdu důležité - nedělejte v tom psovi zmatek!

Závěrem

Takže to by bylo pár slov ohledně výchovy psů. Je to velmi obecné, vlastně taková "první injekce" informací :) V dalších článcích se postupně budete dozvídat detaily a podrobnosti o jednotlivých bodech výchovy

Zvykání si na jméno

2. listopadu 2012 v 13:48

Jméno

Správně naučené jméno je základ pro budoucí práci s vaším psem


Než začneme pejska cvičit a vychovávat, je dobré naučit ho slyšet na jméno. Je to celkem snadné, ale nemělo by se to podcenit. Jak poznáte, že pejsek na své jméno slyší? Je to jednoduché, když ho oslovíte jménem, měl by se po vás otočit. Potkávám spoustu dospělých psů, kteří se za svým jménem vůbec neotočí, to je chyba. Potřebujete, aby se pejsek za svým jménem otočil a navázal s vámi oční kontakt. Musí se naučit, že když jej oslovíte, soustředí se na vás a očekává další povely, nebo jakoukoli další komunikaci s vámi. Usnadníte si tak budoucí výcvik.

1. fáze
Je to jednoduché a nebude vás to stát žádnou práci :) Od chvíle, kdy si pejska vezmete, jej oslovujte jménem pokaždé, kdy s ním něják komunikujete. Jméno říkejte zřetelně a vyslovujte jej jako povel (tedy důrazně, energicky).
Ve chvíly, kdy se za svým jménem otočí, odměňte jej pamlskem. Neužívejte jména bezúčelně. Jestliže se pejsek za svým jménem otočí, musíte v tu chvíly něco udělat - například dát psu další povel, pohladit ho, dát mu pamlsek. Jestliže se pes za svým jménem otočí, a vy nebudete nijak reagovat, přestane na jméno reagovat, nebo bude reagovat velmi neochotně, protože bez vaší následné reakce to nemá přeci žádný smysl ...

2. fáze
Až uvidíte, že si na jméno zvykl a ví o co jde, začněte ho učit, že když jej oslovíte jménem, naváže s vámi oční kontakt (ne že jen a pouze otočí). Oční kontakt bude důležitý při dalším výcviku. Pejsek se rychle naučí, že při oslovení se automaticky bude dívat za pamlskem :) V tu chvíli začnete pamsek zvedat do úrovně vašich očí. Jestliže zpozorujete, že pejsek se vám koukne do očí, koukne se "na vís" místo "na pamlsek", odměňte jej. Buďte při tom důslení a dodržujte to pokaždé, pokaždé chtějte, aby se vám pejsek koukl do očí. Když se naučí, že se má věnovat vám, zkuste dobu, kdy se na vás bude soustředit postupně prodlužovat, až to vydrží zhruba pět sekund.

3. fáze
Při další fázy budete mít pamlsek za zády a v momentě, kdy se vám pejsek podívá do očí, jej odměníte. Psy jsou velmi chytří a tak se brzo naučí koukat se vám jakoby "za záda", odkud pamlsek přichází. Jestliže se vám začne koukat znovu na ruce, neodměníte ho. Nebude vědět co se děje a podívá se vám tázavě do očí. V tu chvíly pejska nadšeně odměňte. Jestliže se vám kouká na ruce, zkuste ho znovu oslovit a upoutat jeho pozornost Pejsek se musí naučit, že když jej oslovíte jménem, musí vám věnovat svou pozornost. Musí zpozornět, protože něco dalšího příjde - povel? odměna? pohlazení? ...


Tohle je první "cvik", který se váš pejsek naučí :) Bude důležitý při dalším výcviku, při přivolání ... S úplným prckem cvičte v kuse dvě až tři minuty, víc ne. Nemůžete od malýho drobka, kterej teprve všechno poznává a stejně tak vás, očekávat, že se dokáže soustředit déle než pár sekund, nanejvýš minut. Vysledujte u vašeho štěňátka dobu, kdy je aktivní a v tu dobu cvičte. Snažte se cvičit každý den přibližně ve stejnou dobu - pejsek se naučí, že v určitou dení dobu od něj vyžadujete jeho pozornost, i když je to jen na dvě minuty. Jestliže na pejsovi pozorujete, že ho cvičení nebaví, tak si s ním místo toho raději pohrajte - i tím vám věnuje svou pozornost. Nenuťte ho do vičení, abyste mu ho do budoucna neznechutily. Cvičte vždy formou hry, aby štěně ani nevnímalo, že "cvičí". Mějte trpělivost a nerozčilujte se. Jestliže máte špatnou náladu, necvičte...

Bude ještě nějákou dobu trvat, než začnete s pejske cvičit "klasickým" způsobem. Nechte štěně ať objevuje svět a ať se raduje ze světa okolo sebe :)

Přivolání

2. listopadu 2012 v 13:45 Odchod štěňátek do nového domova

Přivolání



Pro začátek je dobré zmínit, že přivolání máme dvojího druhu. Při jednom používáme povel "ke mě!", při druhém použijeme povel "k noze!". To jsou přivolání, která rozeznává sportovní kinologie a jestli začnete později chodit na cvičák, určitě se je váš pejsek naučí. Přivolání "ke mě" bývá s předsednutím : pejsek k vám nejkratší možnou trasou radostně přiskotačí a hezky rovně, těsně před vás předsedne (to je finální fáze cviku). U povelu "k noze" k vám pejsek opět nejkratší možnou trasou přiběhne ale cvik zakončí tím, že vás obejde a přisedne vám k levé noze (finální fáze cviku). Dvouměsíčního prcka tímhle vůbec nezatěžujte. Tohle jsou formy přivolání, které se učí na cvičáku, a jestliže s pejskem nemáte v plánu skládat zkoušky, a chodit na soutěže, nebo dokonce ani nechcete chodit na cvičák, pak nemá vůbec smysl, se těmito formami provedení zabývat. V případě, že nechcete chodit na cvičák, uplně vám postačí, pokud na váš povel pejsek za každých okolností urychleně přiběhne.

Začínáme s přivoláním
S přivoláním začínejte okamžitě, jak si štěně privezete domů. Poté, co se štěně u vás rozkouká, zvykne si na vás, na svůj nový domov, můžete začít. Nejlépe je začínat učit všechny cviky doma - jistě už doma všechno očuchalo a nic ho v soustředění na vás nebude rozptylovat :) Je dobré, jestliže už si psík zvykl na své jméno, jestliže né, můžete jeho pozornost zaujmout jinak, tleskáním, pískáním....
Až bude od vás štěně vzdálené přes celou místnost, dřepněte si na bobek, roztáhněte ruce a zavolejte psíka jménem - určitě se k vám nadšeně přiřítí :) Nejdůležitější fází přivolání je získání pozornosti vašeho psíka. Musí se na vás podívat - jestliže se na vás nepodívá, nemáte šanci s ním navázat kontakt a přivolat ho. Malá štěňata jsou naštěstí velmi zzvídavá a jestliže si zvyknou na své jméno, jistě se za ním rádi budou otáčet :) Už v momentě, kdy se k vám řítí ho nadšeně chvalte a jak k vám doběhne mu dejte pamlsek a pohrajte si s ním - to udělejte pokaždé. Pes musí vědět, že ho vždycky voláte z nějákého dobrédu důvodu a ne pro váš rozmar,proto zařaďte hne po přivolání nějákou konkrétní činnost - například upravte psu obojek. Zopakujte to párkrát a poté, co se k vám rozběhne, přidejte povel "ke mě!". Když k vám štěňátko běží, opakujte povel a chvlate. Poté následuje zase pamlsek a hra. Tohle jsou vaše uplné začátky. Jakmile už štěně ví, co daný povel znamená a splní jej vždy, můžete začít volat z místosti do místnosti, schovat se za roh, ať vás nevidí. Pořádně to doma nacvičte.

Jakmile už máte doma přivolání na 100%, můžete začít venku. Když začínejte venku, vyberte si nějáké opuštěné místo, někde, kde nechodí moc lidí a nejezdí tam auta. Přivolání se pravděpodobně zhorší, protože venku je to něco uplně jiného, než doma. Veku je spousta pachů, šumí tam listí stromů ... štěně se hůř soustředí. Nic si z toho nedělejte a zkoušejte. V momentě, kdy to psu nebude už dělat žádný problém, můžete přejít na rušnější místo, kde chodí lidi, jsou slyšet auta (opaku jsou SLYŠET auta, ne ža tam JEZDÍ ! ). Zase nejspíš uvidíte pokles, ovšem pejsek si zanedlouho i na tyhle zvuky zvykne a bude se soustředit na vás.

Vždy trvejte na svém. Jestliže na přivolání nereaguje, nebo uteče, nikdy ho netrestejte poté co se k vám sám vrátí. Sice neuposlechl povel, ale vrátil se k vám sám, takže nenásleduje ani pochvala, ale v žádném případě ani trest! Nedocílili byste toho, že by pes přestal utíkat, nebo že by začal na povel reagovat, nýbrž toho, že by měl strach se k vám vrátit, protože kdyby se vrátil, postrestaly byste ho. To opravdu nedělejte. Nikdy psa nehoňte, nemá to smysl - nemáte šanci psa dohonit a on by rozpoznal vaši slabinu (jste pomalý a tudíš nemůžete být dobrý vůdce..).

Jestliže psa přivoláváte a on je na vážkách, nebo se mu nechce, neběžte k němu, ale začněte utíkat od ně, mávejte rukama, cokoli, jen abyste upoutaly jeho pozornost o on se k vám rozběhl. To platí i případě, jestliže k vám pejsek běží na váš povel, nikdy nedělejte ani jeden krok vpřed k němu, ale couvejte o dva korky z zpátky - pejsek se naučí, že musí přiběhnout až k vám. Jestliže pejska přivoláváte, NIKDY ho bezprostředně potom neuvažte na vodítko - naučil by se, že přivolání znamená konec svobody a buď by k vám nepřiběhl vůbec, nebo by se naučil přijít k vám na tzv. "útěkovou vzdálenost" (přiběhne k vám, ale drží se metr od vás, aby mohl kdykoli utéct v připadě, že jej budete chtít upnout). Je lepší pejska přivolat, pohrát si, nebo udělat ještě nějáké povely (sedni, lehni ..) a poté je připnout a odejít (aby věděl, že i to připnutí má smysl, ne že pejska připnete a budete s ním stát ještě hodinu na témže místě a klábosit, aby se on koukal na to, jak si ostatní hrají :D )
Někdy je dobré, hlavně ze začátku, ale lze to i později, ukázat pejskovi pamlsek, aby si pro něj přiběhl. nebo na oblíbenou hračku. Má to výhodu v tom, že tu hračku vidí i na větší vzdálenost, na rozdíl od pamlsku. Vždycky když přiběhne, dostane pamlsek a pak se s ní přetahuju o tu hračku, na kterou jsem jí lákala.. Jinak já používám na přivolání pamlsky, které za nic jiného nedostává - aby pro ni byli výjmečné, aby to stálo fakt za to :)

Ze začátku chvalte vždy našeně a použijte kombinací všech tří pochval (viz článek "pochvaly"). Jestliže máte přivolání dobré, naučte pejska, že je lepší přijít hned na první zavolání - jestliže použijete povel víckrát, než pejsek přiběhne, pochvalte ho jen krátce, slovně. Jestliže přiběhne na poprvé, použijte všechny pochvaly naráz, chvalte, dejte pamlsek, pohrajte si ... Naučí se to brzo rozeznávat.

Daisy měla přivolání perfektní do 6 měsíců - uměla s předsednutím i k noze a na první zavolání, dokonce i od hrajících si psů. Od 6. měsíce jsme mohly začít znova ... :)

Závěr
Takže to by byl závěr prvního dílu o přivolání. Má sloužit jako návod pro první krůčky. Vlastně je to taková "příprava" na vlastní přivolání. V příštím díle si povíme o tom, jak na přivolání s předsednutím, a k noze.

Nezapomínejte, že naučit psa povely sedni a lehni, trvá maximálně týden, ale naučit psa dokonalému přivolání, trvá roky. Je to proto, že do roka a půl se váš pejsek neustále mění, jak fyzicky, psychicky. Zhruba do 9 měsíců několikrát budete muset změnit styl výcviku a tento syl budete muset přizpůsobit věku a psychické vyzrálosti pejska. Nezapomínejte, že některá plemena, jako například rhodézský ridgebac, dospívají psychicky až okolo tří let! I s tím je třeba počítat. Každý pes potřebuje jiný styl výcviku (například ridgeback nesnáší dril, který německým ovčákům příliž nevadí). Přivolání pejska také záleží na jeho rase, na tom, jak silný má, nebo nemá lovecký pud. Pes je stále jen zvíře a jeho pudy mohou s velkou pravděpodobností převážit nad vaším povelem ... Myslete na to, že pes není robot. Má svoje pocity a taky nálady. Někdy je unavený, jindy smutný, někdy veselý, jindy čilý. Pozorujte svého pejska a jestliže na něm pozorujete únavu, nebo nechuť k výcviku, tak se s ním místo toho raději pomazlete, pohrajte si, nebo ho nechte odpočinout, ono se nic nestane a nic vám neuteče :)

Jak psa naučit vykonávat potřebu venku

2. listopadu 2012 v 13:33 Odchod štěňátek do nového domova

Jak naučit psa vykonávat potřebu venku.

Čeho se vyvarovat a na co dát pozor ...

Přinesly jste si domů štěňátko a pravděpodobně vaše první starost bude, aby chodilo čurat a kakat ven :) Važemu prckovi je zhruba okolo sedmi neděl. U psů se dovyvinou svěrače někdy okolo třetího měsíce věku a s tím je třeba počítat a uvědomit si to. Ze začátku (zhruba první měsíc) by bylo dobré, chodit se štěnětem ven každé dvě až tři hodiny, a to i přes noc - jestliže se vám nechce uklízet nepořádek ;). Choďte s pejsekem na místa, kde je nejmenší pravděpodobnost výskytu jiných psů (například na vlastní zahradu, ve městě například do vnitrobloku...) Když jakýkoli pes vykoná potřebu, zanechá na tom místě svou pachovou stopu. Malá štěňata jsou na nejnižší hierarchické příčce a proto si nedovolí tuto pachovou stopu překrýt. A tak se často stává, že jdete ven a nic, přijdete domů a v tu ránu si štěně uleví. Není to tedy proto, že by to nechápalo, ale proto, že tam kam chodíte, chodí dospěli psy a štěně se bojí překrýt jejich pachovou stopu. Za pár měsíců s tímhle už mít problém nebude.

Stanovte štěňátku přesně hodiny, kdy se krmí, kdy odpočívá (k tomu ho nebudete muset ze začátku nijak nutit :D) a kdy se chodí ven. Je dobré dojít s prckem na záchod hned po probuzení, před jídlem a pod jídle, a pak někdy mezi tím, podle toho jaká pravidla si stanovíte. Uvedu příklad, jak by mohl vypadat dení režim nejmenšího štěněte:

Příklad: 7:00 záchod, krmení, záchod, odpočinek, 10:00 krmení, záchod, odpočinek (hra, mazlení, spaní), 13:00 krmení, procházka 20 - 30min, odpočinek, 16:00 krmení, záchod, odpočinek, 19:00 krmení, záchod, odpočinek, 21:00 záchod, 00:00 záchod, 3:00 záchod, 7:00 záchod, krmení, záchod, odpočinek ....

Popravdě musím říct, že nevím jak je to režimem malých plemen (yorkshirů a podobně). Pamatujte, že tohle je jenom příklad. Každý psík je jiný a každému štěněti budete muset režim přizpůsobit. Když jsem já získávala informace, byl pro veliký problém je vstřebat, a téměř ke všemu jsem potřebovala názorný příklad :)

Jestliže pracujete, bylo by vhodné vzít si nejméně 14 dnů dovolené. Je to z toho důvodu, abyste se mohly svému novému přírůstku naplno věnovat. Váš psík se bude muset naučit chodit na záchod ven, ale také se bude muset naučit samotě ...
Štěně se vám doma vykaká jednou, možná dvakrát, a okamžitě samo pochopí, že se kaká venku - vydrží to mnohem déle, než zadržovat moč, takže s tím ve většině případů nebývá problém. Jestliže chodíte do školy, do práce, nebo nemůžete (nebo nechcete) v noci vstávat, smiřte se s tím, že po dobu pár měsíců nějákou tu loužičku doma najdete ....

V případě, že budete dodržovat výše popsané, váš psík se velmi rychle naučí konat potřebu venku a také se sám naučí, že když potřebuje, "řekne si". Čím méně toto budete dodržovat, tím déle bude trvat, než se to naučí. I v případě, že se novému režimu přizpůsobíte, počítejte prostě s tím, že do třech měsíců, se loužičky objevovat budou (souvisí to práve s nedovyvinutými svěrači). Poté by se měly objevovat méně a méně. Ovšem jestliže se na to "vykašlete", bude to trvat mnoho měsíců, než se to pejsek naučí, ale naučí se to. Věřte, že i kdyby jste pejska neučily konat potřebu venku, ve většině případů se to do 6 měsíců naučí uplně sám, bez vašeho přičinění. Je to proto, že domov, je jeho nejužší teritorum a tam se prostě potřeba nevykonává :)

Je dobré, stanovit pejskovi určitý režim, určité hodiny, kdy se chodí ven, v zásadě ale hlavně zpočátku sledujte chování svého psa. Jestliže je pejsek neklidný, kňučí a v ideálním případě se motá okolo vstupních dvěří, dojděte s ním i mimo určenou hodinu. Pes není robot a někdy se mu prostě bude "chtít" mimo stanovený čas, je to normální :)



Praxe

Jestliže se váš pejsek vyčůrá, když jste zrovna u toho, okřikněte ho hlasitým a hlubokým FUJ, hned ho popadněte a vyneste ven a tam strášně pochvalte (i když už nečůrá). To samé když kaká. Nezlobte se na něj zbytečně, malému prckovi jedno okřiknutí jako trest uplně stačí. Pamatujte na to, jak se cítíte, psi jsou empatičtí - vycítí z vás zlobu, vstek, nervozitu, stejně tak jako klid a sebejistotu. Buďte v klidu a nestresujte se tím, váš pejsem bude také v klidu :) O to rychleji se to naučí.

Jestli nějáké to nadělení objevíte a nebyli jste u toho, skousněte zuby a PŘEHLÍDNĚTE TO. V momentě, kdy u toho pejsek NEBUDE a neuvidí vás, to prostě ukliďte :) Nemá cenu máchat mu v tom čumák, je to nedůstojné a pro psa nepochopitelné. Já jsem NIKDY nemáchala Nessce čumák v moči, nebo výkalech, a naučila se to! Hlavně se nestresujte a vůbec se nenechte vykolejit příběhy svých známých o tom, jak to jejich Rexík pochopil hned napoprvý (pravděpodobně to ani nebude pravda). Každý pes je jiný, jinak rychle se učí a jinak rychle se vyvíjí.

Pokaždé, kdy se vašemu psíku podaří vykonat potřebu venku stráááááášně moc ho pochvalte a nebojte se ze sebe udělat na ulici blbce, klidně na pejska šišlejte, usmívejte se, jen aby pochopil, že ho chválíte :) Noste s sebou pamlsky a odměňujte klidně obojím způsobem.

Je také dobré zvyknout pejska chodit na jedno místo třeba na trávu před domem. Hlavně ale brzo pochopí proč tam chodíte a co se od něj očekává.

Pamatujte si, že je důležitá důslednost, stanovený režim a hlavně sledování chování vašeho štěňátka :) Jestliže se chcete naučit svému psu rozumět, neustále ho pozorujte